Lenka
Zabývám se funkčním pohybem, baví mě objevovat moudrost těla, sdílet své poznatky a zkušenosti se svými klienty a sledovat jejich pokroky na cestě za zdravějším tělem.
Zapojení se do projektu dobrovolnictví v Domově Laguna vedeného Evou Ungerovou byl pro mě další krok. Pomáhám tím, co mě baví nejvíc – pohybem. Zároveň to pro mě byla ale i jistá výzva. Do té doby jsem neměla žádné zkušenosti s handicapovanými klienty. Nevěděla jsem, jestli mě přijmou, jestli je dokážu zaujmout a vést pro ně srozumitelným způsobem. Již první setkání s nimi však rozptýlilo všechny mé obavy. Mí noví kamarádi jdou s nadšením do všeho, co si pro ně připravím, jsou bezprostřední, dokáží projevit radost z toho, že se jim věnujete. A to je ta nejlepší odměna za vynaložené úsilí.
Marie
Máme novou rodinu
Začátkem jara navštívila naši pravidelnou akci „Kavárničku“ paní Eva Ungerová, která pracuje v domově Laguna Psáry s nabídkou, abychom se staly dobrovolnicemi.A tak jednou za čtrnáct dní navštěvujeme klienty, kteří se stali naší novou rodinou. Zpočátku jsme se seznamovali, povídali si o tom co kdo má rád a tak jsme se dozvěděli, že Danuška ráda zpívá a zná spoustu písniček, Anetka je hodná holka a ráda vodí pejsky na vodítku, Lada ráda cestuje a Jitka ráda chodí na procházky a Martin jen kroutí hlavou nad tím holčičím švitořením.Pro vystoupení našeho tanečního spolku Věčné mládí jsme nacvičili jeden výrazový tanec a kdo zvládl naučit se text, zpíval. Potlesk byl téměř ohlušující a radost našich svěřenců a tudíž i naše byla veliká.Také jsme společně oslavili životní výročí v naší nové rodině. Kávička a moučník všem moc chutnaly a přípitek rychlými špunty s malinovou příchutí byl opravdu slavnostní. A o radosti z dárečků ani nemluvím.Dalším společným zážitkem byla akce Psáryfest, kdy naše dvě svěřenkyně vyhráli soutěž o nejlepší tanečnice. Radost z vyhraných CD se skupinou na jejíž hudbu tančily byla nakažlivá a oslava se zmrzlinou, limonádou a klobásou celý den korunovala.Ty společné zážitky jsou přínosem nejen pro naše „děti“, ale i pro nás. Je krásné, když nás nadšeně vítají a pamatují si naše jména a ptají se, co budeme dnes dělat. A my máme v zásobě ještě nějaké další aktivity a už se těšíme, jakou radost společně prožijeme.A tak děkujeme paní Evě Ungerové, která nám takové krásné chvilky zprostředkovala a pokud máte i vy potřebu pomáhat, neváhejte a zavolejte paní Evě na telefon 604 513 951 a nabídněte jí svou pomoc. Dobrých srdcí a dobrých skutků není nikdy dost.
Lucka a Petruška
O Domově Laguna jsem slýchávala od své kamarádky Evy Ungerové, která zde pracuje v keramické dílně. Byla jsem u toho, když přemýšlela o projektu dobrovolnictví, vymýšlela k němu letáček, dávala celou věc dohromady. Už v té době jsem si říkala, že bych se měla zapojit, vždyť mám k tomu ideální podmínky. Bydlím jen nějakých 17km od Psár, děti už mám větší, už mě doma pořád nepotřebují. Mám vystudovanou speciální pedagogiku, ale učím na běžné základní škole, takže bych konečně mohla opět využít své znalosti a zkušenosti z dob studií a svého prvního zaměstnání u dětí s kombinovaným postižením. Pořád jsem však toto rozhodnutí oddalovala. Zlom nastal vloni v květnu na hudebním festivale Psáryfest. Tam jsem se díky Evě Ungerové seznámila s mladou slečnou Petrou. Muziky jsme si užívaly, jak jen nám její vozík dovolil. Popovídat jsme si však nemohly, protože Petruška nedokáže mluvit. A proto jsem pár dní nato jela do Psát za Petruškou znovu. Mluvit totiž sice neumí, ale dokáže psát zprávy a maily na počítači očima. A tak jsme si dlouho „povídaly“ o sobě, o svých zálibách, rodině, o životě. Bylo rozhodnuto. Hned jsem věděla, že se s touto šikovnou a bystrou holkou chci vídat pravidelně. Jezdím za Petruškou každý čtvrtek, povídáme si u počítače, jdeme se projít a společné odpoledne zakončíme kávou v psárské pekárně. Také jsme spolu byly na hudebním festivale Tloskov Fest, na výletě v Praze, teď se spolu chystáme do kina. Během týdne si píšeme maily. Děkuji Evě, že mě s Petruškou seznámila. Na čtvrteční odpoledne se vždycky moc těším. Zapomenu na všechny své starosti a problémy, znovu a opět si uvědomím, jak mám život jednoduchý a snadný. Věřím, že Petrušce můžu její dny naším kamarádstvím zpříjemnit a zpestřit. Ostatně s takovou radostí a nadšením, s jakým mě Petruška každý čtvrtek vítá, mě už dlouho nikdo nikde nevítal. A to zahřeje u srdce.
Honza
Jak jsem se stal dobrovolným spolupracovníkem v Domově Laguna.
Život přináší stále nějaké změny , vlastně je to jediná jistota, že se stále něco mění. A také mně jednoho dne přinesl život změnu. Začalo to výzvou v psárském zpravodaji vyzývající k dobrovolnické spolupráci v Domově Laguna. Zřejmě má duše po něčem takovém právě toužila, protože jsem okamžitě věděl, že to chci zkusit. Každopádně jsem zavolal na uvedené telefonní číslo paní Evě Ungerová a domluvil si svou první návštěvu Laguny. Zpočátku jsem vůbec nevěděl, jakou podobu má spolupráce bude mít. S Evou jsme v příjemném tvůrčím prostředí keramické dílny společně probírali různé možnosti spolupráce. Domů jsem pak odcházel s
mnoha náměty v hlavě a vůbec jsem v ní neměl jasno. Sotva jsem vyšel ven, potkal jsem naší paní sousedku, která v Laguně pracuje . Zmínila se, jak bylo skvělé, když dříve skupina klientů chodívala hrát kopanou. A najednou mi to došlo. To je přesně to, co by mě bavilo. Vždyť je to má původní profese. Tím se celý přípravný proces přesunul do fáze hledání vhodného termínu i prostoru. Ukázalo se, že tělocvična je zcela obsazena , jediné vhodné hřiště je to pískové na beach volejbal vedle tělocvičny. Na první společně trávené úterní odpoledne jsme s Evou naplánovali přípravu hřiště, což obnášelo trhání plevele a sbírání jehličí. Tenkrát se dostavilo asi 16 mužů a žen, tedy daleko víc, než bylo plánováno pro vlastní kopanou. Všichni přišli přiložit ruku k dílu, každý dle svých schopností. Abych to neprotahoval, hřiště jsme připravovali ještě další 2 úterky. Nikdo se nerozčiloval, nestěžoval si, že je to nuda, každý pracoval jak uměl. Společná práce je tím nejlepším způsobem, jak k sobě lidé mohou najít cestu a v Laguně to platí dvojnásob. Od počátku mi bylo jasné, že mnozí z této velké skupiny rozhodně kopanou hrát nemohou. A proto jsem se rozhodl pro změnu plánu a začali jsme hrát s míčem nikoli nohama, ale rukama. Koupil jsem síť a spustil projekt přehazovaná. Díky tomu se může zapojit mnohem více lidí. Pravidla tradiční přehazované se poněkud liší od toho , co hrajeme my, ale radost ze hry není o nic menší. Při našich setkáních zařazuji i různá pohybová cvičení, která zpestřují náš program a zároveň je nutí vystoupit ze zaběhnutých pohybových stereotypů. Během hodiny a půl, kdy se neustále setkávají s míčem, jsou nuceni aktivovat svou pozornost a během každé hry je vidět velký vývoj dovedností chycení míče, házení, rozhodování komu míč hodit, reagování na výzvu k chycení míče. K tomu všemu často zažijeme spoustu legrace. Postupně se obyvatelé Laguny stali mými přáteli, na které se každé úterý těším. Během léta jsme využili teplé počasí a několikrát jsme se sešli u ohně při opékání buřtů a s kytarou jsme si společně zazpívali mnoho písniček.
Bylo by toho ke psaní ještě mnoho, ale uzavřel bych to konstatováním, že setkávání s lidmi, kteří jsou poněkud jiní než my , je velmi obohacující. Pokud do toho člověk jde s otevřeným srdcem, má možnost se sám o sobě něco dozvědět, což se do života vždycky hodí. Věřím , že to není pro každého, ale kdo o něčem takovém alespoň trochu uvažuje, rozhodně by se do toho měl pustit. Jestli totiž mnozí klienti Laguny něco umí, pak je to projevit upřímně radost z toho, že s nimi někdo sdílí svůj čas, že se zajímá o jejich život, o jejich starosti a radosti, aniž by je jakkoli posuzoval. A to je slušná odměna.
Jan Rajmon
Tereza
Žádná setkání nejsou náhodná. I v tomto případě tomu tak bylo. S Evičkou Ungerovou se znám již několik let díky keramice. Při jednom našem setkání se mi zmínila, že by ráda sehnala lidi pro různé aktivity s klienty Laguny. Tak nás napadlo propojit Lagunu a Nadační fond pro rozvoj plného vědomí, pro který já pracuji a který propojuje lektory jógy s domovy seniorů a s dětskými domovy, kde se následně jóga cvičí. Tak jsem i já loňské léto začala cvičit s místními klienty domova. Od té doby se každý víkend těším na naše společná setkání. Není to podoba jógy, jak ji můžeme znám z jógových center. Hodiny jsou koncipované přesně pro potřeby klientů. Mám vždy velkou radost, když vidím jejich sebemenší pokroky, když se oni sami cítí dobře a jsou v tu chvíli šťastní. Úsměv na jejich tvářích je to nejdůležitější a samozřejmě nechybí ani častá objetí, která potřebuje každý člověk, ať žije kdekoliv. Děkuji Evičce za tuto možnost setkání a za pokoru, kterou tito lidé do mého života přináší. Přeji všem lidem v Laguně jen to nejlepší a smekám před jejich statečností. Ráda bych také poděkovala manželům Adámkovým za jejich ohromné nasazení pro Lagunu.
V úctě
Tereza Bučková
Marie
Máme novou rodinu
Začátkem jara navštívila naši pravidelnou akci „Kavárničku“ paní Eva Ungerová, která pracuje v domově Laguna Psáry s nabídkou, abychom se staly dobrovolnicemi.A tak jednou za čtrnáct dní navštěvujeme klienty, kteří se stali naší novou rodinou. Zpočátku jsme se seznamovali, povídali si o tom co kdo má rád a tak jsme se dozvěděli, že Danuška ráda zpívá a zná spoustu písniček, Anetka je hodná holka a ráda vodí pejsky na vodítku, Lada ráda cestuje a Jitka ráda chodí na procházky a Martin jen kroutí hlavou nad tím holčičím švitořením.Pro vystoupení našeho tanečního spolku Věčné mládí jsme nacvičili jeden výrazový tanec a kdo zvládl naučit se text, zpíval. Potlesk byl téměř ohlušující a radost našich svěřenců a tudíž i naše byla veliká.Také jsme společně oslavili životní výročí v naší nové rodině. Kávička a moučník všem moc chutnaly a přípitek rychlými špunty s malinovou příchutí byl opravdu slavnostní. A o radosti z dárečků ani nemluvím.Dalším společným zážitkem byla akce Psáryfest, kdy naše dvě svěřenkyně vyhráli soutěž o nejlepší tanečnice. Radost z vyhraných CD se skupinou na jejíž hudbu tančily byla nakažlivá a oslava se zmrzlinou, limonádou a klobásou celý den korunovala.Ty společné zážitky jsou přínosem nejen pro naše „děti“, ale i pro nás. Je krásné, když nás nadšeně vítají a pamatují si naše jména a ptají se, co budeme dnes dělat. A my máme v zásobě ještě nějaké další aktivity a už se těšíme, jakou radost společně prožijeme.A tak děkujeme paní Evě Ungerové, která nám takové krásné chvilky zprostředkovala a pokud máte i vy potřebu pomáhat, neváhejte a zavolejte paní Evě na telefon 604 513 951 a nabídněte jí svou pomoc. Dobrých srdcí a dobrých skutků není nikdy dost.
Hana Iva a Eva
Vážení čtenáři,
dovolte mi, abych se s Vámi podělila o svoji zkušenost v rámci dobrovolnickéčinnosti pro Domov Laguna v Psárech.V době, kdy jsem pracovala a žila v Praze, jsem charitu realizovala zejména formou finanční podpory pro různé neziskové organizace, jako např. SOS vesničky, Lékaři bez hranic, Pomoc ohroženým dětem, Bazalka, Cesta životem bez bariér, Care CR, Zdravotní klaun, Mamma Help apod.. Po odchodu do důchodu jsem se rozhodla pro konkrétní podporu, kdy budu věnovat svůj čas a snad i letité zkušenosti jak z profesního, tak i osobního života něčemu prospěšnému. Jak se říká, “Asi to tak mělo být” , když jsem si v psárském zpravodaji přečetla inzerát, že Domov Laguna přivítá jakoukoliv spolupráci ze strany dobrovolníků. Po
setkání s paní Evou Ungerovou jsme se domluvily, že jednou týdně ve čtvrtek dopoledne budu chodit se dvěma klientkami na procházky a budu případně k dispozici jako doprovod na různé kulturní akce.
Prostředí nebylo pro mě ničím novým, jelikož jsem za dob studií ve zdejším tehdy Ústavu sociální péče pracovala a tak jsem věděla, co mohu očekávat. Musím ale napsat, že za těch více jak 40 let se to velmi pozitivně změnilo. Což je ale jiná kapitola. Po téměř ½ roce již mohu trochu rekapitulovat. Jako doprovod na větší akce typu Matějská pouť, Psáry fest jsem si to užila, stejně jako moje svěřenkyně Iva a Eva. Je opravdu radost vidět je i přes určitý handicap šťastné, usměvavé a veselé. Při čtvrtečních procházkách rády vyrážíme s Ivou a Evou po okolí Psár. Chodíme do Libře za vodníkem, který trůní na pařezu, kterého nikdy nezapomeneme pozdravit, včetně malého občerstvením na lavičce, kdy si povídáme o všem možném. Je fajn a
milé, když Eva nezapomene pokaždé poznamenat: “Je to Havaj”. Rovněž tak procházky do chatové osady Baba jsou poučné, kdy i já objevuji velmi pěkná místa, včetně lesní studánky a posilovny v lese. Nejedenkrát jsme šly také společně nakupovat do zahradnictví na Štědříku, kde mi pomáhaly Iva s Evou vybírat kytky a
bylinky na naši zahrádku. Myslím, že i krátký výlet do Jílového, s návštěvou muzea a kavárny se jim líbil a ptají se, kdy zase pojedeme někam autobusem. Častokrát naši procházku zakončujeme také v pekárně Laguna, kdy se za naše společně nachozené kilometry odměníme kávou, koláčem či zmrzlinou. Je pravdou, že nám
zatím přálo počasí a mohly jsme chodit stále ven. Pouze jedenkrát nám pršelo a tak jsme společně upekly bábovku, kterou vzaly “moje holky”, tak jak jim říkám, na ochutnání ostatním dětem v domově.
Věřím, že i nadále budu v této činnosti pokračovat a bude to obohacující nejen pro mě, ale i pro Ivu a Evu, a že se budou na náš společně strávený čas vždy těšit.Ráda bych na závěr dodala, že pokud váháte zda pomáhat, být dobrovolník, neváhejte. Myslím, že si tyto děti, i když už věkem děti jistě nejsou, naši pozornost zaslouží. Tato spolupráce a pomoc je prospěšná pro obě strany a ze své zkušenosti vím, že jsou děti z Laguny naším okolím přijímány velmi dobře. Zastaví se s námi, odpovídají na všetečné dotazy Evy, zasmějí se s námi a nás stojí pouze čas a ochotu se těmto dětem věnovat. Sami uvidíte, že pocit uspokojení z dobrého skutku
se dostaví velmi rychle.
S pozdravem a přáním pěkného nadcházejícího podzimu,
Mgr. Hana Antošová
Pavla
Práce s bonusy
Nejen prací živ je člověk. Aby finančně zajistil rodinu, ale také pocity.
V poslední době si všímám, že lidé hodně postrádají pocit potřebnosti a užitečnosti. Všechno to k životu prostě patří.
Začátkem minulého roku mě můj život zavál do malé pekárny se jménem PSÁRSKÁ PEKÁRNA LAGUNA.
Při mém rozhodování mezi několika nabídkami byli zvlášť důležité právě tyto pocity. Prostě tak, vědomí, že jsem někde opravdu užitečná.Takový malý - velký bonus. Pípat v nějakém marketu mě ničím nepřitahuje :-).
Kromě prodeje našeho úžasného pečiva, patří k mé práci komunikace se zákazníkem. Takže doplnit si informace k letáku o dobrovolnictví mi přišlo samozřejmé. Od iniciátorky tohoto projektu paní Evy Ungerové jsem se dozvěděla, že zapojit se může každý, tedy i zaměstnanci.
A tak jsme se letos na jaře vydali s Alenkou, Helenkou, Fandou a Pavlem do muzea v Jílovém.
Později s Fandou a Pavlem na větší výlet do Prahy. V kavárně AD Astra v Podskalské jsme si dali oběd, prošli jsme se okolo Vltavy a den jsme zakončili malou " véčou v Mekáči".
Teď v létě chodíme celá naše velká rodina do "letňáku" na filmy, byli jsme v Pražské ZOO.
Vždycky se moc těšíme, a ještě víc si každý výlet užíváme.
A můj pocit potřebnosti? Využit beze zbytku, tomu navrch spoustu lásky ,důvěry a upřímnosti. Prostě spíš velký než malý bonus.
Pokud byste měli jen na chvíli pocit, že je ještě můžete a chcete být někomu užiteční, k tomu máte trochu trpělivosti a kapku porozumění, zavolejte paní Evě Ungerové na tel. 604 513 951.
Někdy stačí "jen" změnit úhel pohledu, aby byl člověk ( svět) o trochu lepší.
Jdeš do toho s námi nebo máš dotaz?
Jestli tě tato aktivita zaujala a rád by si se přišel/a podívat, zeptat ,...klidně volej nebo piš na:
eva.ungerova@seznam.cz
604 513 951
Sample Page
This is an example page. It's different from a blog post because it will stay in one place and will show up in your site navigation (in most themes). Most people start with an About page that introduces them to potential site visitors. It might say something like this:
Hi there! I'm a bike messenger by day, aspiring actor by night, and this is my website. I live in Los Angeles, have a great dog named Jack, and I like piña coladas. (And gettin' caught in the rain.)
...or something like this:
The XYZ Doohickey Company was founded in 1971, and has been providing quality doohickeys to the public ever since. Located in Gotham City, XYZ employs over 2,000 people and does all kinds of awesome things for the Gotham community.
As a new WordPress user, you should go to your dashboard to delete this page and create new pages for your content. Have fun!